V dřívějších dobách znamenal adventní čas hlavně odpočinutí si od zemědělské práce na polích a v hospodářstvích. Byl to čas postění se, rozjímání a těšení na Vánoce.
Sama příroda nás i dnes nabádá ke ztišení a odpočinku. Tím, že se zimní dny znatelně zkracují, jsou šedavé, mlhavé, tmavé a chladné. Napadne-li bílý sníh, pak většinou jako peřina vše přikryje a projasní tak, že se kdekdo rád zasní a začne se těšit na Ježíška jako malé dítě. A aby nám to těšení pěkně utíkalo, můžeme si zakoupit v obchodě nebo na internetu v e-shopu adventní věnec se čtyřmi svícemi, které postupně každou neděli zapálíme. Světlo a teplo ze sálajících plamínků svíček má připomínat Ježíše jako naději a lásku.
Adventní věnec vymyslel jeden pan učitel na základě nedočkavosti svých žáčků ve škole, kteří se stále ptali, kdy už konečně přijde Ježíšek. Stalo se tak v roce 1839. Pan učitel se jmenoval Johann Hinrich Wichern a byl to německý protestantský teolog. Vyrobil pro děti jakýsi názorný předvánoční kalendář, aby si samy odpočítávaly, kolik dní ještě zbývá do Vánoc. Na staré dřevěné kolo nalepil devatenáct malých červených svíček, které představovaly dny v týdnu. Pan učitel a děti je pak postupně den po dni zapalovali. Mezi nimi byly čtyři velké bílé svíce, které znázorňovaly neděle.
Různé církve užívají odlišné zabarvení i třeba počet svící. Například u katolické církve je první svíce na adventním věnci fialová – svíce „proroků“, kteří zvěstovali narození Ježíše Krista. Je symbolem naděje a očekávání. Druhá svíce fialová „betlémská“ (podle Kristových jesliček) je znamením lásky. Třetí svíce růžová „pastýřská“ (také nazývána Gaudete, latinsky „radujte se“) je symbolem těšení se na Ježíška a čtvrtá svíce fialová „andělská“ je symbolem míru a pokoje. Některé protestantské církve užívají barvu svící červenou jako barvu krve, Krista, vítězství, štěstí. Jiné protestantské církve mají zase barvu modrou jako symbol příchodu Ježíše Krista.
