Těmto mužům někdy závidím jejich znalosti. Ty mé většinou končí tam, kde přestávám věc chápat selským rozumem. Takže mohu zodpovědně prohlásit, že sice rozeznám stolní počítač od notebooku, ale na to abych pochopil, co přesně v nich probíhá, na to moje mozkovna už prostě nestačí. Nejsem proto naštvaný, nemůže být dáno každému.
Zajisté i vy poznáte, zda jste připojeni přes Wi-Fi nebo přes kabel. Totéž poznám s bravurou (někdy) i já, ale abych pochopil například systém FTP přenosů při zálohování webu, tak to ani omylem. Proto si jej zálohuji klasicky, ale vím, že zpátky bych to celé nahodit nedokázal, ani kdybych byl turecký sultán.
IT v sobě skrývají někdy takové podivnosti, že až člověk žasne. Myslíte si, že něco víte a když se na věc podíváte hlouběji, zjistíte, že vlastně nevíte vůbec nic. To prý také patří k sebepoznání člověka. Stejně jako filozofie solipsismu.
Pokud v IT vše funguje, jak má, tak k nám do počítače (přes router a dekodér) proudí miliardy jedniček a nul. Nikdo by se v nich nevyznal, kdyby neexistovaly různé programy, kodéry a další věci, které nám tyto jedničky a nuly převedou do smysluplné podoby. Teprve pak vidíme obrázky a text. Nebo video.
To pro nás musí dělat lidé. Tvořit programy a to ostatní. To jsou právě ti, kteří se počítají mezi „ajťáky“. Člobrda s tímto „titulem“ nemusí jen nutně opravovat počítače někde ve sklepě. Ačkoli i ten je nesmírně důležitý, protože nebýt jeho musel by se při každé prkotině kupovat nový počítač, a to by myslím spousta lidí nedalo. Ne, že by byly ty obyčejné počítače čert ví jak drahé, ale je v nich tolik součástek, že není delší doby, aby některá neodešla do křemíkového nebe. A lepší je dát pár stovek za opravu, nežli několik tisíc za nový stroj.
Každý je prostě důležitý svým způsobem. A to koncový uživatel mnohdy ani netuší. Vlastně ani nemusí, když to vše funguje.
